Aby byl náš hnací motor opravdu hnacím, musí mít nejdříve palivo. Naše energie, životní síla.
Ne vždy mi v životě bylo „ej-chu-chu“. Jako dnes si pamatuji na zlomový moment, kdy jsem byla na psychickém dně (že se mi zhroutil svět, jak se mi rozjela akutní psychóza). O ní psát nechci, o depresi okrajově ano.
Zlomový moment byl ten, že jsem si v tehdejším totálním nepořádku, binci, či jak to nazvat uvědomila, co přesně v ten moment chci a nejvíc potřebuji. Nejvíce jsem potřebovala začít něco konstruktivního dělat. Z celého tehdejšího srdce jsem potřebovala uklidit ten binec, jako první přišel na řadu stůl. Přísloví „Měj vždycky čistý stůl“ je tak výstižné:)Pak přišel na řadu oběd, načistit zeleninu, postavit polévku, oloupat brambory, dát vařit čočku. Co to má společné s hnacím motorem ke cvičení?
Stručně shrnuto – mnoho:)
Od té doby si jasně uvědomuji, jak jsou naše životní potřeby důležité, jak podle nich jedeme, konáme, tvoříme, někdy se až ženeme. Něco chtít je slabší odvar toho, když již něco potřebujeme. Tam se již nevymlouvá, neodmítá.
Vraťme se ale ke cvičení. Uvedu příklad. Chci zhubnout. Nedaří se mi pravidelně cvičit, můj hnací motor je jaksi zamrzlý, na chvilku se nakopne, pak zase „zkape“.
Otázky:
Co chci?
Zhubnout, mít příliv nové energie, odhodit stagnaci a přinést do života dynamiku, proudění, větší vítr do plachet, obrazně něco na ten styl.
Co potřebuji?
Cítit se dobře ve svém těle, mít opečovanou duši, cítit se milovaná, chtěná, cítít se krásná a přijímaná. Taková jaká jsem. (Jenom možná si říkáš, že taková, jaká jsi, se teď nic z toho necítíš..). Tvá potřeba je silná. A pokud již dosáhla jisté meze, pomyslné hranice, často si řekneš dost a jdeš s tím něco dělat.
Co dělat?
Ano, první tě napadne dieta, hned na to cvičení. Finta FŇ, co jsem zmínila na začátku je, že abychom měly dobrý hnací motor, musíme mít dostatek paliva. U hubnutí to „mentální palivo“ většinou máme, máme silné odhodlání něco s tím dělat. S „energetickým palivem“ je to častokrát tristní, kam totiž bývá častokrát „kámen úrazu“. V našem odhodlání nám dojdou brzy naše baterky. Nejsme dostatečně dobité. Žena s nadváhou nemá energie nazvyš, a tím pádem ani na cvičení. Jednoduchá rovnice. A chuděra jí dál, ze selhání či jiných negativních emocí.
Co s tímto problémem?
Dvě rady, když chybí palivo, životní energie.
Rada číslo 1: Najít si SVÉ PROČ. Smysl toho celého. Proč ti to stojí za to, vyjít ze zažitého stereotypu, udělat změnu, která se vždy výstupem z komfortu?“Proč?“ může být zmiňované „A dost! – Já již dál takhle nechci. Již dost!“, anebo velice důležité, tvé mnohotvaré sny, TOUHY a přání. A když si je budeš pořád připomínat a držet se jich (jak se říká) „jedné a té samé“, začneš se k ní přibližovat, a to tehdy, když si připustíš, že i ty můžeš, i pro tebe je tahle možnost. Přijmeš sebe sama, jaká jseš (pche, vím, jak se to snadno píše a pak mnohem hůř koná a prociťuje, ano, vím to) a pak v této víře (která čím dál víc sílí, a to na úrovni „věřím sama sobě, i věřím něčemu kolem mne“) se touha stává představou, představa vytouženým cílem v myšlence, myšlenka je již tvá realita, je ve tvé víře utvrzovaná a ..vo-a-la! Již je to tady! Vytoužený cíl se zde!
Rada číslo 2: Dosycovat se na 100x. …ale heslem: Musíš! a Nesmíš!, tak to prostě nefunguje!! Když bys ty ženě s nadváhou poradila slova: „Můžeš zhubnout, ale nemusíš, záleží jen na tobě, jestli chceš:)“, troufám si říct, že každá žena by chtěla a měla tam možnost své vlastní svobodné volby (a nebo by měla spoustu výmluv a pak je potřeba řešit výmluvy.) Se svobodou jde ruka v ruce radost, láska, hravost a síla, tak jak jsem to psala i v článku „Není cvičení, jako cvičení“. A ejhle – máme sílu, máme energii!! :)) …
Tohle je vlastně vstupní brána před samotným cvičením. Určo je dobré to dělat spolu s cvičením, ale protože se na to (hubnutí) nejde většinou sebeláskově, ale heslem: Musíš! a Nesmíš!, tak to prostě nefunguje.Když bys ženě s nadváhou poradila spíše návrh „Můžeš zhubnout, ale nemusíš, záleží jen na tobě, jestli chceš:)“, troufám si říct, že každá žena by chtěla a měla tam možnost svobodné volby a své vlastní lehkostí. A se svobodou jde ruka v ruce radost, láska, hravost, tak jak jsem to psala i v článku „Není cvičení jako cvičení“.
Jaká je tedy „message“ z celého toho?
Asi ta (když to vrátím ke cvičení – BACHA-TAJEMNSTVÍ!: platí to ale na všetko iné:)), že dokopávat se vůbec není třeba, prostě si člověk může každý den ráno položit otázku: „Chce se mi jít si zacvičit a vstát o 10 minut dřív? A mít tam slobodnou volbu „můžu – nemusím“ a také vědět, proč to celé chci dělat a dělám, jaké je MÉ UPŘÍMNÉ PROČ.No a pak to jde vcelku snadno.
Pokud se chceš dozvědět ještě jeden můj tip, jak opravdu vstát z postele, i když se ti ráno nechce a nejraději bys ten budík opět posunula ještě o 10 minut déle, tak klikni link pod článkem a dozvíš se můj X-krát osvědčený recept, jak rozjet motor (a tělo), i když se mu jednoduše nechce.
Link: Osvědčený recept, jak se dokopat vstát a jít cvičit (když se mi nechce). Video se připravuje.
Radostné dokopávaní se bez kopanců ti přeje,
Tvá Dr. Slávka.